Slezský bělouš
Jan HULVA, chovatel, Otice u Opavy
Na první národní výstavě v Brně jsem si prohlížet hlavně slezská plemena holubů. Slezský bělouš jevil markantní zlepšení, které možno přičíst obětavé práci Klubu chovatelů holubů slezských plemen se sídlem v Opavě.
Slezský bělouš před 10 až 15 lety byl značně nejednotný. Vystavovali se holubi skutečně dokonale prošlechtění, dobré konstituce, ušlechtilých tvarů, dobří v barvě i kresbě. Často se však objevovali na výstavách jedinci, o kterých se toto nedalo říct. Byli jemné postavy, vykazovali malou volatost, nízkou i opeřenou nohu, nejednotné oči nebyly žádnou zvláštností. Rovněž měli nevhodnou barvu nebo kresbu. Často se vyskytovali holubi s třetím pruhem, kropenatou hlavou a značně prokvetlou letkou. Také tón barvy vždy neodpovídal požadavkům vzorníku. Značné rozdíly byly v sytosti, zejména u mramorování volete, a to u všech barev. U červených a modrých se pak často vyskytoval tvrdý železitý lesk, jenž je u slezských běloušů nežádoucí.
Modří bělouši se často podobali moravským morákům, které četní chovatelé připařovali k dosažení delšího rámce a větší mohutnosti.
Při porovnání jedinců všech tří barev jevili se žlutí bělouši jako nejjemnější. Málo výraznými hlavami a slabým zobákem působili na mne dojmem přešlechtěnosti s oslabenou tělesnou konstitucí. Naopak nejlépe byla konstituce udržována u skupiny modrých běloušů. Pouze ojediněle se vystavovali a vystavují dodnes bělouši žlutě a červeně plaví.
Během své chovatelské činnosti dokázali se členové Klubu chovatelů holubů slezských plemen vyrovnat s mnohými nedostatky, o kterých jsem se zmínil. Slezský bělouš se dnes jeví jako plemeno prošlechtěné, krásné a užitkové. Ujednotil se tělesný rámec, odstraňují se vady v barvě a kresbě. Slezský bělouš se stává znovu pěkným představitelem mohutnějšího voláče s delší prsní kostí, přiměřené volatosti. Je postaven na poněkud vyšší noze a tím se při svém lahodném zabarvení stává opravdu elegantním holubem. Při šlechtění tohoto plemene nutno mít stále na zřeteli jeho plodnost a dobré krmení holoubat. Byly to právě tyto vlastnosti, které byly dříve pro toto plemeno typické. Ne každý chov po této stránce by i v dnešní době obstál. Máme ještě kus práce před sebou, ale doufám, že úkol, který se členové na své ustavující schůzi v roce 1963 vytyčili, také splní.
